Putin oznámil, že raketa Sarmat další generace bude nasazena do konce roku 2026 po úspěšném testu. Sergej Karaganov, předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruska, poradce tří prezidentů a jeden z nejvlivnějších zastánců revize ruské jaderné doktríny prohlásil, že některé země Evropy musí zahynout po ruských jaderných úderech.
„Je to nejsilnější raketový systém na světě… Celková síla doručené hlavice je více než čtyřnásobkem síly jakéhokoli stávajícího západního analogu. Zadruhé, a co je nejdůležitější, raketa se může pohybovat nejen po balistické dráze, ale také po suborbitální dráze, což, umožňuje dosah přes 35 000 km při současném zdvojnásobení její přesnosti. Nakonec má schopnost překonat všechny stávající i perspektivní systémy protiraketové obrany.“
Tímto způsobem prezentují ruské propagandistické účty (například známá Margarita Simonjan) ruský raketový systém Sarmat. A není jediná, údajná slova ruského prezidenta (nebo jeho dvojníka) začala kolovat po sociálních sítích a jsou šířena i českými proruskými účty.
Problémy Sarmatu a ruská propaganda
Vývoj ruské mezikontinentální rakety RS-28 Sarmat (NATO: Satan II) provázely opakované problémy a zpoždění. První a zatím jediný veřejně potvrzený plně úspěšný test proběhl v dubnu 2022. Raketa tehdy odstartovala z kosmodromu Pleseck a zasáhla cíl na Kamčatce.
Další testy už byly výrazně problematičtější. V únoru 2023 podle amerických zdrojů skončil jeden z odpalů neúspěchem, Moskva to ale oficiálně nepotvrdila. Několik dalších plánovaných startů bylo údajně zrušeno nebo odloženo.
Největší incident přišel v září 2024. Satelitní snímky ukázaly obrovský kráter a zničené silo na základně Pleseck. Analytici se domnívají, že Sarmat explodoval přímo v šachtě během startu nebo při tankování kapalného paliva. Šlo minimálně o druhé potvrzené selhání programu, některé otevřené zdroje však hovoří dokonce o čtyřech neúspěšných pokusech z pěti. Pro Rusko je ale Sarmat ukázkou nadřazenosti nad ostatním světem a při jeho popisech se využívají oblíbená slova ruské propagandy. Tedy nemá analogů a je lepší než veškeré budoucí západní systémy.
Západní analytici upozorňují, že raketa pravděpodobně stále trpí technickými problémy, zejména v oblasti složitého kapalinového pohonu a výrobní kvality.
Jaderná apokalypsa starých mužů
„Nejprve údery konvenčními zbraněmi na symbolické cíle na evropském území. pokud neustoupí, jaderné údery s ultimátem. pokud ani potom neustoupí, inu což, některé země evropy musí zahynout. modlím se, aby se to nestalo. ale takový je můj návrh.“
Sergej Karaganov, předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruska, poradce tří prezidentů a jeden z nejvlivnějších zastánců revize ruské jaderné doktríny v rozhovoru s norským politologem Glennem Diesenem ukázal svou koncepci řešení globálního konfliktu, ve kterém podle něj Rusko je.
Podle Karaganovova přesvědčení již Rusko vede třetí světovou válku proti historickému Západu, který se snaží získat zpět svou ztracenou nadvládu. Západ podle něj překročil všechny myslitelné červené linie a Moskva se příliš dlouho vyhýbala tvrdé odpovědi. Řešením je podle Karaganova postupná eskalace: nejprve údery konvenčními zbraněmi na klíčové cíle v Evropě, a poté, v případě absence reakce, omezené jaderné údery na bunkry elit.
Známého „Ducha Aljašky“ považuje za past a mír pokládá za možný pouze po výměně evropských elit. Rusko musí podle Karaganova ukončit svou „petrovskou“ evropskou cestu a vrátit se k eurasijské identitě.
Divadlo pro obyvatele Ruska
Obě vyjádření míří zcela jednoznačně na cítění domácích čtenářů, kterým se musí vysvětlit, proč se po čtyřech letech konfliktu stále nevyřešily cíle SVO, které byly definovány na počátku agrese. Minimalizace ztráty důvěry obyvatel v ruského vůdce, který vyhlašoval červené linky a nepřekročitelné hranice, kdy jediné, co z toho bylo byl nedostatek červených fixů v okolí Kremlu.
Zdroj: X.com, Arms Control Association, Karaganov
Autor/Licence fotografie: Ilustrační obrázek, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (ChatGPT), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)